DÍTĚ JE TVŮRCEM
SEBE SAMA.
Dítě samo má rozhodující vliv na svůj vývoj.
Svým „naprogramováním“ a vlastní aktivitou se podílí největší měrou na utváření sebe sama.
RUKA JE NÁSTROJEM DUCHA.
PRÁCE RUKOU JE ZÁKLADEM
PRO POCHOPENÍ VĚCÍ A JEVŮ,
ROZVOJ MYŠLENÍ A ŘEČI.
Pro pochopení nových poznatků je pro dítě nutné zapojit
více smyslů a hlavně vycházet od konkrétního poznání,
které dosáhnou především manipulací s věcmi.
Proto Montessori pedagogika klade důraz na manipulaci,
zkoumání a zapojování rukou do výuky.
SVOBODNÁ VOLBA PRÁCE A ZODPOVĚDNOST
Při své práci s dětmi si Marie Montessori uvědomila, že vzhledem k jedinečnosti každého z nás, není možné ani děti vzdělávat stejným způsobem a ve stejnou chvíli, proto uplatňovala vysoký stupeň autonomie dětí. Pro dítě v Montessori prostředí to znamená, že si vybírá s čím, kde, s kým a jak dlouho bude pracovat v rámci dohodnutých pravidel. Svobodná volba dává dětem možnost věnovat se tomu, co je v dané chvíli nejvíce přitahuje a zajímá a efektivně tak využívat svá senzitivní období. Dítě se cítí respektováno a přirozeně přijímá zodpovědnost za svá rozhodnutí a jednání, poznává se a tím i utváří, posiluje vlastní sebedůvěru.
Úkolem pedagoga je připravit optimální prostředí, pomůcky a vysvětlit dítěti princip práce s nimi. Pedagog přímo nevstupuje do spontánní činnosti dítěte, pouze ho pozoruje, je však připraven na žádost dítěte mu pomoci. Volnost a tvořivost dítěte je na prvním místě, ale vše má své pevně stanovené pravidla, které je třeba dodržovat. Tím se utváří u dítěte pocit nesvázanosti, ale zodpovědnost za své konání a samostatnost.
POLARIZACE POZORNOSTI – SOUSTŘEDĚNÍ
Zaměření pozornosti je základem pro úspěch ve vzdělávání. Je to dovednost, která se v nás všech buduje od nejútlejšího věku. Znamená to, být v daném okamžiku přítomni celou svou bytostí toho, co právě děláme. Stát se součástí procesu. Dítě se nejlépe učí to, o co projevuje soustředěný zájem. Ten však přichází zcela spontánně a bez zásahu kohokoli z vnějšku. Dítě nikdo nepřiměje k soustředění mimo něho samotného. Proto Montessori průvodci koncentrované dítě neruší, ale připravují mu vhodné prostředí dle vývojových potřeb, kde má možnost se pohybovat, brát si předměty do rukou a vracet je na místo a kde průvodce je tím, kdo poskytuje dítěti pouze pomoc nepřímou a pobízí k aktivitě.
RESPEKTOVÁNÍ SENZITIVNÍCH
(CITLIVÝCH) OBDOBÍ.
Marie Montessori vypozorovala, že se v předškolním věku vyskytují období, během nichž je dítě nejlépe připraveno přijmout a zvládnout určitou zkušenost nebo dovednost. Toto tzv. citlivé období dítěte je charakteristické intenzivní koncentrací a neustálým opakováním určité aktivity. Trvá to tak dlouho, dokud má dítě požitek z aktivity, o kterou se zrovna zajímá.
Marie Montessori obecně označila šest citlivých období,
které se objevují po sobě a začínají hned po narození
Cit pro řád a pořádek
0-3 roky
Citlivost vnímání
od 6 měsíců
Citlivost pro řeč a jazyk
0-6 let
Citlivost pro pohyb a chůzi
1-4 roky
Citlivost pro malé věci
1,5-2 roky
Citlivost pro včlenění do společnosti
2 roky a 3 měsíce – 6 let
PARTNERSKÝ PŘÍSTUP
Partnerský přístup k dětem je založen na vzájemné úctě a respektu. K dítěti se chováme tak, jak si přejeme, aby se chovalo ono k nám, abychom nezraňovali jeho důstojnost, ale citlivě ho vedli k respektu a úctě nejen k sobě samému a ke druhým, ale také k prostředí, k živým i neživým věcem, které nás obklopují. Všechna partnerství a správně fungující vztahy stojí na jasných pravidlech. Aby se cítily děti součástí, vytváříme pravidla společně s nimi. To dětem umožňuje kladné přijetí daných pravidel a především jejich respektování a dodržování a dohlížení na to, aby je dodržovali i ostatní. Všichni tak tvoříme respektující a láskyplnou komunitu.
TICHO, KLID, MÍR
Děti milují ticho a klid, které jsou předpokladem a průvodním jevem soustředění. Když se děti hluboce ponoří do nějaké činnosti, do stavu plné pozornosti, průvodci takové chvíle dobře ochraňují, aby dítě nebylo rušeno. Děti potřebují pobývat v prostředí, kde zažívají pohodu, mír, laskavost i harmonii, kde dospělí i děti komunikují s úctou k druhému, v klidu a míru. To vše se pak stává jakousi normou a součástí jejich osobnosti. Mír začíná v nás samotných, v našich rodinách, v naší školce…
ŘÁD
Každý z nás potřebuje mít řád v sobě i kolem sebe. U dětí to platí o to naléhavěji. Proto v Montessori připraveném prostředí má každá pomůcka své nezaměnitelné místo. To dítěti umožňuje se plně a přirozeně orientovat v prostoru i v činnostech, které ho obklopují. Poznání, kde je začátek aktivity, prostředek a konec, buduje logické myšlení. Vnější řád a pravidla dávají dítěti pocit bezpečí a jistoty, který je vede k řádu uvnitř sebe samého. Dítě se pak dokáže vyznat a porozumět vlastním prožitkům, smyslovému vnímání i myšlení, dostává se do harmonie. Řád dítě potřebuje zažívat i ve vztazích. Vědět, kdo je malý a kdo velký a přesto přijímat všechny s úctou a respektem. Děti se učí řádu, který nás obklopuje všude kolem, učí se zasazovat nové informace do kontextu na správné místo, učí se hledat podstatu věcí, vztahů, pravidel i zákonitostí. To všechno nám všem pomáhá pochopit soulad a harmonii v celém vesmíru a najít si v něm své originální místo.